Bogomilové si velmi dobře uvědomovali dualitní povahu naší reality. Chápali, že vše pochází z jednoho univerzálního Zdroje, ale také pochopili, že vesmír, v němž se momentálně nacházíme, je silně dualitní a že Země je v podstatě kosmické bojiště sil Světla a Tmy. Věděli, že lidský duch je nesmrtelný a je božské povahy, ale také dobře rozpoznali, že může být stržen rafinovanými tvůrci iluze do stavu, v němž bude sotva schopen dualitu překročit.
Dualita z jejich pohledu je rozeznatelná v každé lidské činnosti – a samozřejmě také v lidských pokusech pochopit podstatu Bytí, jimž říkáme „náboženství“, spiritualita, filosofie a podobně. Křesťanství se dle nich rozdělilo, a to pouze dle povahy lidí, kteří ho praktikovali na dva výrazně odlišné proudy už ve svém počátku: na čistý proud gnoze následující doopravdy učení Krista – a na politické intrikaření a vymýšlení lživých dogmat v podobě původně jedné římské politické církve.
Z důvodů zcela neduchovních, jen kvůli nejnižší osobní řevnivosti a osobní neovládnutelné touze církevních potentátů po majetku a moci se římská církev r. 1054 roztrhla na dva rozhádané a nepřátelské tábory – tu tzv. katolickou a tu tzv. pravoslavnou. Bogomilové pohrdali jak tou tak tou… Tvrdili, že obě tyto „církve“ – jsou i se svými mocenskými hierarchiemi zcela prostoupeny a řízeny čistě „ďábelskou“, negativní silou, jíž velmi výstižně říkali mamon. Nejenže se odmítli podřizovat jakýmkoli církevním potentátům, ale dokonce i jakékoli nespravedlivé světské vládě Musíme si uvědomit, že díky svému způsobu života a sebezdokonalování to byli velmi často jasnovidní lidé, kteří se naprosto nebáli smrti a ztráty fyzického těla. Mnozí rozvinuli skutečně extrémně silné léčitelské schopnosti.
Ve vztahu k Bogomilům přesně platí Kristovo známé, po jejich ovoci je poznáš. Pomáhali lidem, jak jen mohli, pozvedali jejich ducha, léčili je. Osvobozovali lidi fyzicky i mentálně a tak je ze svého pohledu přibližovali ke skutečnému Bohu – milující absolutní kosmické Podstatě. A sami byli lidmi nesmírně milováni. Bogomilové působili mezi těmi „nejobyčejnějšími“ lidmi – prostými balkánskými zemědělci. Aktivita bogomilů dokázala, že právě ti nejprostší dokážou – pokud k tomu ovšem získají příležitost - mocně rozvinout svého ducha a intelekt. A že jsou to právě oni, kteří na rozdíl od domnělých elit, odtržených od běžného lidského života - se stávají jasnozřivými spirituálními vítězi.
Tak jako byli bogomilové milováni prostými lidmi, byli nenáviděni politickým křesťanstvím. Ti, kteří jméno Boží stokrát za den opakovali, ale svým srdcem byli Bohu z pohledu jasnozřivých bogomilů nejdál – tedy mocí a bohatstvím zkorumpovaný klér „východu“ i „západu“ – se po právu cílili bogmilskou prací ohroženi. Z pohledu jasnovidných bogomilů tyto církve prostoupené „démony“ vlastně ani nemohly dopustit, aby lidé získali přímý přístup k Pravdě a osvobodili se z otroctví – ekonomicky i psychicky.
Bogomilové tvrdili, že přímo vidí ony démony, kteří skrze klér nutí lidi uvěřit ve lživá dogmata a nepravdy, kteří nutí lidi uctívat kosti a obrazy a další modly, aby takto z lidí vytahovali životní sílu. Tito démoni prý občas i provedou nějaký „zázrak“, ale jen proto, aby udrželi lidskou pozornost zaměřenou nesprávným směrem a mohli z lidí sát dál. Můžeme se nad takovými tvrzeními pousmát, ale - proč by lidé, usilující o maximální čistotu myšlenek a skutků nemohli být tak citliví, že byli schopni působení nějakých jemnohmotných parazitních astrálních kreatur opravdu zachytit? Dnes psychotronika mluví o energeticko-informačních polích. Proč by jasnovidní lidé nemohli symbolicky pojmenovat taková pole jako „démony“?
Bogomilové vnímali dokonce centrální sídlo „satana“ – symbolu vysoce koncentrované „zlé síly“ - oné negativní, lidmi manipulující energie, mamonu. Objevili ho v ústředním patriarchálním chrámu v Konstantinopoli. Tvrdili, že se tam tento „vír temnoty“ přestěhoval z centrální židovské svatyně – chrámu v Jeruzalémě. Když se nad tím zamyslíme, byl to přesný intuitivní popis tehdejšího dění – centrála nauky o trestajícím židovském „bohu otci“ - dle bogomilů bylo toto neblahé učení přímo naočkované lidem nehmotným „zlem“- byla skutečně přestěhována díky politickému křesťanství z židovského kulturního prostředí přímo do srdce tehdejší Evropy. Konečně - poté, co se církevní potentáti tak dlouho navzájem zatracovali a dávali do klatby, až nakonec roztrhli svoji organizaci na dva nepřátelské klany „pravoslavný“ a „katolický“ se z pohledu bogomilů tento „satanský“ vír též rozdělil na dva dceřiné. Jeden se vydal s ještě větší vervou plundrovat duše a těla lidí do západní Evropy - a ten druhý se vydal na dravčí dobyvačnou výpravu přes Byzanc do Ruska.
Z hlediska bogomilů bylo čistě židovské učení o „zlém bohu otci“ záměrně a velice zákeřně implantováno do křesťanství, aby došlo k totálnímu zmatení lidí a k jejich skoro úplnému odzbrojení ve vztahu k nízkým neviditelným „říším zla“. Uctíváním židovského „boha“, přestávají být křesťané křesťany a stávají se automaticky opět „pohany jak poleno“, kteří se klaní před doslova pekelnou silou a sami sebe podávají této síle v církevní režii jak na zlatém tácu…
Jelikož dějiny bohužel vždy k obrazu svému překreslují vítězové, máme dnes velice zkreslenou představu o vývoji křesťanství ve starověku i středověku. Domníváme se, že ono temné mamonářství a bezohledné politikaření – ať už ho nazýváme „katolická“ nebo „pravoslavná“ církev – opírající se o židovský kult nestvůrného trestajícího „boha otce“ bylo v Evropě vždy tou hlavní rozhodující silou. Ale tak tomu vůbec není. Evropa poznala dlouhá dějinná období, kdy masově a na obrovských územích převládlo křesťanství naprosto odlišného druhu.
Patriarcha 1118 duchovenská synoda ho odsoudila na smrt církve zákeřně a rafinovaně vraždil v režii církevní hierarchie vůdce Bogomilů, ale toto hrubé pronásledování Bogomily rozhodně nezlomilo. Je známo, že k sobě nalákal vůdce Bogomilů, úspěšného a známého lékaře Basila a pak ho církevní potentáti pod hrozbou smrti nutili přijmout jimi vymyšlená dogmata. S úsměvem šel tento muž Světla k jejich hrůze na smrt. Církevní potentáti se mylně domnívali, že Bogomilové se bez svých vůdců neobejdou, ale v tom se mýlili – tito „vůdcové“ byli jen pouzí koordinátoři a vedli své lidi k co největší osobní samostatnosti a svobodě. Takže teror církve byl z tohoto důvodu zcela neúčinný. Srbský župam Nemanja vyhladil Bogomily v Srbsku na konci 12.stol díky konstantinopolským potentátům.
Bogomilové dobře věděli – neboť to viděli – že všechny církevní obřady jako „mše“, „křty“, „zpovědi“ atd. jsou naprosto neúčinné. Věděli, že hrubě materialistická židovská nauka o „zmrtvýchvstání, která byla převzata římskou církví, je lež odporující zcela učení Krista - jelikož po smrti těla odcházejí všichni lidé pouze do jiného stavu bytí a tzv. smrt je tedy iluzí. Tvrdili, že láskyplní lidé, kteří během života směřují svoji pozornost na poznání pravdy a pomáhají druhým, odcházejí po smrti těla mezi „anděly“ – můžeme říci jim podobné vyspělé láskyplné energetické bytosti – a pobývají pak v „říších Světla“.
Bogomilové se navzájem zdravili pozdravem: Bog miluj! Žili na svou dobu velmi civilizovaným způsobem, v dokonalé rovnosti mužů a žen a díky rozvíjení těla i ducha byli také ekonomicky úspěšní a soběstační. Nemuseli tedy nikomu otročit a sloužit. Byli vskutku svobodní. Preferovali velmi prosté a pohodlné oblékání a zdravou stravu. Masu velkých savců se většinou zcela vyhýbali, mnozí byli vegetariáni, ale jiní se nevyhýbali rybímu masu a produktům z moře.
Židovský „Starý Zákon“ považovali za spisky „popisující činy ďábla“ – kterým mysleli ono starozákonní krvelačné pohanské božstvo „Jehovu“. Židy pak Bogomilové chápali jako podvedenou oběť tohoto ďábelského „boha“. Kosmický satan „Jehova“ namluvil nebohým Židům, že je jejich bůh, a proto ho musí na slovo poslouchat – tedy je nachytal na pocit domnělé výlučnosti a nadřazenosti všem ostatním obyvatelům Země. Vypěstoval v nich bezcitnost a ponoukal je aktivně k vyhlazování a zotročování jiných „méněcenných“ národů – což byli všichni, kdo nebyli Židé. Satan „Jehova“ tedy vynalezl – dnešními slovy řečeno – první formu nacismu na Zemi.
Bogomilové doslova otevírali lidem oči. Kamkoli přišli, tam se okamžitě lidé masově odvraceli od „svaté“ církve, protože rychle pochopili, že na ní nic svatého není. Je to důkazem toho, že člověk je ve svém jádru bytostí světla a přirozeně touží po spravedlnosti na Zemi a po poznání Pravdy. Byla to kázání Bogomilů v Itálii a Francii, která zde zrodila mocná hnutí katarů, valdenských a albigenských. Některé zdroje se to snaží zamlčet nebo zpochybnit, ale máme neprůstřelné důkazy o tom, že kataři a Bogomilové byli jedinou mocnou dějinnou silou. Duchovní vůdci katarů a bogomilů se navzájem hojně navštěvovali a věřili v tytéž pravdy.
Některé prameny uvádějí, že Bogomilové nepovažovali Krista za významnou postavu a celé jejich snažení směřovalo k Bohu jako Jediné centrální Síle. Jde o nepochopení přístupu bogomilů ke Kristově pozemské „misi“. Bogomilové pouze odmítali církví vymyšlené – dodatečně ke Kristovu životu a učení přilepené dogma co zní, že „tím, že zemřel na kříži, automaticky všechny spasil“. Bogomilové díky své jasnovidnosti velmi dobře věděli, že každý člověk je zodpovědný sám za sebe a jen na tom, jaký vede život a jak se chová k ostatním, závisí, kam půjde po fyzické smrti, neboť podobné přitahuje podobné. Význam Kristovy mise chápali zcela jinak. Jeho ukřižování nebyla „oběť“ krvežíznivému starověkému bohu, ale naopak kosmický pokus vládu těchto negativních „satanských“ sil na Zemi zlomit – a to příkladem vlastního úplného vítězství nad nimi. „Satanovi“ – čili židovskému „bohu“ Jehovovi se sice podařilo skrz ovládání svých oveček – židovského kléru - Krista dostat na popraviště a poškodit smrtelně jeho fyzické tělo, ale Kristus ho silou své vůle dokonale opravil a ukázal všem lidem na Zemi, že nad hmotou, náboženstvím nelásky, ničením, násilím, nevědomostí a kosmickými bestiemi hrajícími si na lidské „bohy“ lze zvítězit. Mluvil především o svém sebevzkříšení z mrtvých, když lidem zdůrazňoval, že to, co dokáže on, dokážou i oni a že dokážou ještě mnohem více.
Bogomilové považovali fyzický svět za svět nepravý, za pouhou past na našeho ducha. Velmi zajímavý je vztah bogomilů k silám, které dnes nazýváme jako mimozemské. Byli přesvědčeni, že lidské tělo je výtvorem nejednoznačně pozitivních sil, jimž říkali vládcové oblohy. Stejně jako gnostici hovořili o „strážcích lidstva“, kteří jsou malí a mají podobu lidského embrya, ale vzpřímeného, s tenkými končetinami a velikou holou hlavou. Tyto bytosti žárlí na mohutný božský vnitřní potenciál člověka a snaží se nepustit ho k pravdě o vesmíru, bytí a skutečném Bohu. Přebíhá až mráz po zádech, když si uvědomíme, že mnozí zasvěcení lidé věděli ve starověku a středověku o tzv. UFO patrně více, než my.
zdroj: http://petr-chobot.eu
