Současná podoba návrhu je v základu dobrá, ale nedostatečně chrání divokou přírodu v národních parcích:
V národních parcích Šumava a Podyjí potřebuje divoká příroda ochranu ihned na polovině jejich rozlohy. Ministerský návrh však pouze říká, že se to někdy v budoucnu má stát. Bez konkrétních závazků přímo v zákoně, dokdy se tak v jednotlivých národních parcích stane, je to ale jen prázdný slib. Na Šumavě má teď divočina prostor na pouhé čtvrtině rozlohy parku a v perlách šumavské přírody, jako je kaňon řeky Křemelné či prales na Smrčině, se navíc může kácet. Proto žádáme poslance a senátory, aby ponechali nejméně polovinu NP Šumava a Podyjí přírodě a turistům ihned a na druhé polovině umožnili šetrné hospodaření místních lidí. V NP Krkonoše a NP České Švýcarsko by tento cíl měl být naplněn nejpozději do 30 let.
Zákon dokonce nezajišťuje budoucnost ani místům divoké přírody,
které ochranu už mají teď. Příští ministr nebo ředitel národního parku
mohou vše změnit k horšímu. Zákon nezaručuje, že třeba do Modravských
slatí nevjedou harvestory, že se nezačne těžit dřevo v Labském dole
v Krkonoších, v divokém kaňonu Dyje nebo u Pravčické brány. Do zákona je
proto potřeba doplnit také minimální rozlohu jádrové zóny divoké přírody pro každý národní park. Ta zaručí bezprostřední ochranu těch nejcennějších míst před škodlivými zásahy.
Přísnější regulaci potřebuje stavební činnost v národních parcích.
V oblastech divočiny by nemělo být povoleno budovat nové asfaltové cesty či vodní nádrže (ani pod záminkou protipožárních opatření).
Přísnější regulaci potřebuje stavební činnost v národních parcích.
V oblastech divočiny by nemělo být povoleno budovat nové asfaltové cesty či vodní nádrže (ani pod záminkou protipožárních opatření).
Žádné komentáře:
Okomentovat