Master´s Hammer

„Kdopak by se kadáverů po těch létech bál?“

Tak a je to tady. Nové album Master´s Hammer je tu. Po 14ti letech se nám vrátila legenda českého metalu, která dobila snad celou planetu i pláně astrální a inspirovala řadu zásadních, nejen Black Metalových kapel všude po světě.. Pro pořádek uvedeme kdože to všechno v těch osmdesátých letech u formování tohoto pokleslého hudebního stylu stál : ) . V roce 1982 se zrodil ve Švajcu Hellhammer. Byl to projekt mladého švýcarského nihilisty Tomase Gabriela Fischera, který sám sebe zval válečníkem a ve svých začátcích to byl spíše sprasený Rock N Roll ve stylu Venom. Tato kapela také přispěla svou troškou do mlýna neb v roce 1982 nahrála album „Black Metal“. Hudebně se však vždy jednalo o mix Rock N Rollu a Trash Metalu. V roce 1984 si založil Tomas Gabriel „Warrior“ Fischer další kapelu s názvem „Celtic Frost“, která o rok později nahrála dnes kultovní album „Morbid Tales“ a Black Metalová hudba se začínala postupně formovat. Ve stejném roce jako Celtic Frost, vznikla v norsku kapela Mayhem jež o dva roky později nahrála – dnes taktéž kultovní – demo „Pure Fucking Armageddon“. K tomu bych ještě dodal, že v roce 1988 do Mayhem přišel bubeník, jež si dal přezdívku podle již zmíněné švýcarské kapely Hellhammer. Byl to Jan Axel Blomberg a dnes ho můžeme považovat za jednoho z nejlepších bubeníků světa. Další zásadní slovo na světové scéně již vyslovili naši Master´s Hammer v roce 1987 s demáčem „The Ritual Murder“ ( čti D rišual m r d r ). T.G. Fischer ukončil Celtic Frost v roce 1993. Návrat Celtic Frost oznámil po deseti letech a nové album vyšlo po 16ti letech od poslední studiovky.Byl to skutečně bombastický návrat, který však brzo vyprchal a v roce 2008 se Celtic Frost definitivně rozpadli. Nicméně v období mezi lety 1993 a 2003 se Tomas věnoval svému elektrometalovému projektu Apollyon Sun. Dnes má svou novou kapelu Triptykon, která navazuje na tvorbu Celtic Frost.
V případě Master´s Hammer byla však pausa daleko delší. Poslední album „Šlágry“ vyšlo v roce 1995 kdy se také Master´s Hammer rozpadli a o Františku Štormovi nebylo na hudební scéně až do roku 2007 kdy vydal svůj elektronický projekt „Airbrusher“ ani slyšet. Defakto jediný aktivní člen byl a je kytarista Necrocock a to se svými projekty Kaviar Kavalier, Necrocock a dnes ještě Night Visions. Překvapení z návratu ještě umocňují předešlá prohlášení Franty Štorma, který se častokrát nechal slyšet že metal už neposlouchá, že hrát stejně neuměli a asi nejslavnější výrok byl : „Metal po třicítce můžou hrát jedině dementi.“ : ).

Po dlouhá léta jsem v návrat Master´s Hammer vůbec nedoufal a bylo to přání ukryté někde v hloubi duše, které vždy vyplavalo výše pouze ve chvílích opojení. Zásadní zlom však nastal, když vyšel Airbrusher. Krom toho že z onoho projektu jsem byl nadšený, poněvadž elektroniku poslouchám a sám si sní také hraji, tak po tom co jsem si album poprvé poslechl, mi bylo jasné, že i když ne třeba pod názvem „Master´s Hammer“ , tak že zkrátka Franta Štorm musí něco v podobném duchu nahrát. Protože z toho alba číšela chuť hrát a i z těch mála metalových kytar to prostě bylo znát.
Vzhledem k tomu že od mých mladých let, kdy jsem poslouchal jenom Metal se mé hudební názory radikálně změnily, jsem si nikdy nepřál aby se objevil nějaký druhý Okultista nebo Rituál. Snil sem ve svých slabých chvilkách o tom že by se Master´s Hammer vynořili s nějakým atmosférickým albem, protkaným rozmanitými klávesami, elektronikou a pestrými vokály. A najednou se v říjnu na oficiálních stránkách Master´s Hammer objeví informace o tom že jsou zpátky a že se půjde do studia. 3. prosince 2009 bylo dílo na světě. Po 14ti letech od Šlágrů a po všech těch negacích ohledně návratu ze strany Franty Štorma se objevilo něco o čem se mi zdálo pouze v těch nejtajnějších snech.

Osobně vidím v návratu Master´s Hammer mnohem větší význam než jen comeback nějakého svébytného originelního hudebního tělesa zpět na hudební scénu. Je to pro mne ten nejpřesvědčivější důkaz teorií o tom, že se celá současná civilisace nevyhnutelně blíží k transformaci, která postihne všechny její oblasti, transformaci, která proběhne napříč celou civilisací, stejně tak jako jednotlivcem a planetou na které žijem. Abych to stručně osvětlil, tak někdy v šedesátých letech naše sluneční soustava pronikla do vnější aurické energetické sféry Fotonového Pásu. Zejména v letech 1967 – 1969 byli zásadní procesy směřující k přeměně civilisace i člověka nastartovány. Stačí se podívat co vše se v těch letech ve světě i u nás dělo, změny v kulturním, ekonomickém, politickém i sociálním prostředí…. Pro představu jen stručně uvedu že naše sluneční soustava náleží k velkému uzavřenému systému řady sluncí hvězdokupy Plejád. Středem tohoto těžko představitelného ohromného systému je centrální slunce, které představuje hvězda Alcyon a ostatní hvězdy včetně našeho slunce rotují kolem Alcyonu v různých orbitách. Skrz celý tento systém se táhne jako energetický pruh Fotonový pás. Alcyon je ve Fotonovém pásu trvale, hvězdy s malou orbitou se nacházejí většinu času také v něm. Soustavy s velmi dlouhou orbitou jako je ta naše tráví v pásu času logicky méně. V případě naší planety je to cca 2000 let. A naposledy to bylo před cca 24 000 lety ( nebo kdo ví : ) ). Myslím, že každý kdo se umí dívat kolem sebe a sleduje globální i domácí dění a pozoruje pochody u svých známých a přátel, tak vidí, že se toho děje čím dál více, a že to začíná postupně gradovat. Minimálně tři roky to ještě gradovat bude, určitě to bude zajímavé a je to výzva pro nás pro všechny. Fotony pomalu prostupují celou naši planetu, celou naši bytost, proniknou do každé buňky a podnítí veškerou naši kreativitu, představivost a náš duševní vývoj. Je jen na každém z nás, jak se k této výzvě postavíme. To co se hroutí je prohnilý politický a ekonomický systém. Nepozoruji že by se hroutili muzikanti, malíři nebo ostatní umělci. V poslední době vzniká ohromné množství uměleckých děl a album Mantras od Master´s Hammer je jedno z nich.

Album zdobí nádherná malba lebky od Martina Vrány. Vynikajícího grafika a malíře, který kromě lebky namaloval také portrét kapely. Martin Vrána má stejně jako Master´s Hammer naprosto osobitý styl vedle kterého je například podobizna Morgana Håkanssona od Krise Vervimpa naprostý brutální kýč. Martin Vrána je starý známý kapely a jeho obrazy naleznete na webu Střešovické písmolijny. Například podobizna toho papeže co sloužil u Hitlerjugend je více než zdařilá : ) . Možná, že už teď visí někde ve Vatikánu.

„Kolem kotle Vlasta chodí. Na kotli má bafoment. Jeho pívo v krku hladí. Teče do nás jako med.“

Album Mantras nese podtitul „Vesnická operetta“ z čehož plynne, že album je to vcelku koncepční. Obsahuje 13 songů, z čehož je jeden song znovu nahraný. Jedná se asi o největší šlágr kapely – Jámu pekel. Jeho remake je více než vyvedený, song obsahuje navíc vynikající sóla, kde hlavně překvapí to Vlastovo, kterých je na albu povícero. Deska začíná pěkně zhurta skladbou „Typograf“, která se nese v čistě Black Metalovém duchu starší tvorby Master´s Hammer a člověka zkrátka hned posadí na prdel. Poté následuje Domanín, krásná to píseň zasvěcená významnému to městu, v němž se album nahrávalo. Mimochodem právě zde se nachází známá hospoda U Mejtů, kde prý točí výborný ležák.

„Až se zcela zapomene, což si přeju nejvíce. Zůstane vám jenom žízeň, eventuál opice.
Převtělím se do masařky v tom mém milém výčepu. Až mě plácnou novinama, nožičkama zatřepu!“

Úvodní klávesy a tympány ve skladbě „Až já budu…“ vás na prdeli rozhodně nechají usazené. U tohohle songu, když jsem jej poprvé slyšel jsem si absolutně uvědomil, že Master´s Hammer jsou skutečně zpátky.

Další v pořadí jsou „Čerti“, pekelná to skladba o tom jak se 500 000 líných čertů šlo ožrat.
Textům rozhodně nechybí jak humor, tak pořádný nadhled. Ostatně všichni pánové jsou také ve věku kdy už by jim ani jedno nemělo chybět : ) .

„Ráno snídat na měsíci, odpoledne na Marsu. S Aštarem pak večer pařit, přivést sebe do transu. Meditací vykrajovat lepší části svého já. Shnilé kousky odhazovat na orbitě Merkura.“

Následuje atmosférická „Bodhi“ násáklá vesmírem, astrálním étherem, duševní očistou a všudypřítomným humorem. Tenhle song má jednu z nejsilnějších atmosfér jakou kdy Master´s Hammer kdy nahráli. Je zkrátka úžasná.

Po tomhle vesmírném tripu se vracíme opět do Jižních Čech a zapadáme přímo do Červeného Blata. Červené blato je národní přírodní rezervace ležící na okraji CHKO Třeboňsko poblíž Šalmanovic. A jak už název napovídá, jedná se o močály. Tohle místo je protkáno sítí kanálů a stružek, dříve se zde těžila rašelina pro blízkou sklářskou huť. Zdejší krajina připomíná severskou tundru. Vlastovi klávesy a Monstrova basa vystupují z mokřadů a když Necrocock a Franta hejknou, tak vás to všechno stáhne do hlubin močálů.

Následuje další silně atmosférická skladba plná neuvěřitelné energie a piva. Tympán je oslava návratu Master´s Hammer, oslava života a oslava Vlastova piva. Vždycky když dohraje, pustím si jí ještě aspoň třikrát : ) . Vlastovi klávesy mají neuvěřitelnou sílu a dokážou vás skutečně vtáhnout do děje.

Skladba Vrána je zase oslavou nevšedního již výše zmiňovaného malíře co má klistýr na díře. Pokud ste si toho nevšimli již dříve, tak teď si začnete uvědomovat, jak rozmanitá je jeho klávesová banka a že všechny tóny jsou použity přesně tam kde mají být.

Je tu Propesko což je další silně atmosférická skladba, kterážto taktéž nepostrádá řádnou dávku humoru. Jedná se o „chvalozpěv“ na závod na výrobu jídla pro domácí mazlíčky, jež se nachází ve Veselí nad Lužnicí. Hamondkovské klávesy a bluesová atmosféra se zde setkává s Rock N Rollovým pochodem a melancholickou recitací.

Utahaná „Fantasie“ aneb „ze života“ je o hledání inšpirace, která se nedostavuje. Avšak místo ní, alespoň stolice zavolá. Myslím že to vystihuje tuto skladbu zcela přesně : ) .

Konečně je tu indická „ Ganesha Mantra“. Opět hodně atmosférická záležitost. Tato skladba jest plná vřelých díků a má nás připravit na to co přijde po ní.

Jáma Pekel v novém kabátě je naprosto infernální žabí běs. Celá skladba má mnohem větší sílu než před lety, je navíc doplňěná o naprosto famosní Vlastovo klávesové sólo a kytary zde mají také mnoho co říci.

Závěrečný epitaf nás přesune do proudů Gangy. Indie evidentně Frantu s Vlastou očarovala a já se jim rozhodně nedivím. Epitaf je magnificentní tečkou za celým albem. Po tom co dozní poslední tóny mi nezbývá nic jiného, než si celé album Mantras pustit znovu od začátku.

V době kdy píši tyto řádky se tak děje již patnáctý den a Mantras jsem slyšel již minimálně 60 krát. Přesto zde stále objevuji něco nového. Album je krom jiného také nádherně harmonické. Je z něj strašně moc cítit že je dělané s láskou. Frantovi vokály jsou ještě lepší než za mlada, hlavně co všechno s nimi dělá… to samé platí i o Vlastovi. Ostatně všichni pánové jsou teď v nejlepších letech, tak čemu se tolik divit. Ta ohromná rozmanitost tónů a vůbec ta harmonie s jakou protkává ostatní nástroje je zkrátka famósní.

Srp

Master´s Hammer - Mantras ( Venkovská operetta )

1. Typograf 5:11
2. Domanín 5:05
3. Až já budu … 5:37
4. Čerti 3:46
5. Bodhi 4:54
6. Červené blato 4:04
7. Tympán 3:14
8. Vrána 5:12
9. Propesko 4:02
10. Fantasie 2:41
11. Ganesha Mantra 3:03
12. Jáma Pekel 5:22
13. Epitaf 2:06

Nahráno ve studiu Jihosound.

Sestava pro léta páně 2009 - 2010

Martin Vrána - malby
Vlasta Voral - klávesy a synťáky, zvukový dozor, vaření piva
Honza Přibyl - Silenthell - tympány.
Tomáš Vendl - Monster - basa, zvukový dozor
Tomáš Kohout - Necrocock - kytary, pomocné vokály, divné harmonie
Franta Štorm - vokály, kytary, synťáky, bicí, mixáž

www.mastershammer.com